Ukázka tvořící se knihy:)

 
 

Nejdříve byl záměr vidět pozemské inkarnace očima, prožít v těle.... a následně tajemství rozšifrovat v Duchu*

 "...Stalo se v čase parného srpnového dne, pole obilí zalité sluncem, heřmánek voněl, vlčí máky kvetly,,,, Ve vzduchu abnormálně hezky*  Tetelila se v tom Božském Bytí*** Přesto zpozorněla, ve výhledu nešlo přehlédnout "plot ", co rozděluje Jednotu na Peklo a Ráj....  Uff!  Tohle se jí vůbec nelíbilo:(    Zodpovědnost však velela naplnit poslání, sestoupit zpět na Zem do běžných starostí  pozemských "smrtelníků" .  Věděla, jako každý zrozený, že součástí člověka je jednou fyzicky zemřít.  Ve všech pádech skloňované téma se po Eli obzvlášť chtělo býti pochopeno a snad i časem rozkódováno...??  Den po dni se jí připomínal vzkaz Býti ROZLUČITELNÁ!!!  S notnou dávkou posily Shůry odkládala nejen svoje fantastické sny a schopnosti ale souběžně se učila, že s tím jdou ruku v ruce pryč i naložené odpory k bezmoci zvané bolesti - tady natvrdo umírala pomíjivým formám, zato získávala dar vidět, TO co prosvicuje pod závojem, co je očím skryté....  Občas narazila tvrdě na pravdu rčení: Doma není nikdo prorokem*, proto své vize sdílela s těmi, kdo to samé už vědí, aby snad nepohoršila ty co v srdci miluje... :)) 
Cesta se jevila nekonečná - což symbolizuje další vhled ale vede tam, na co slova nestačí... a VŠE = JEDNO Jest*
 
 
 

 

Sluneční paprsek ji zašimral pod nosem.
Usmála se. 
Přimhouřeným okem zpoza řas zavnímala vlající záclony v otevřeném okně ložnice...  
Ještě chvilku se Eli* nechala unášet  radostným opojením z procitnutí… Stav, do jakého se nyní denně probouzela byl jak zářný sen*  Pohádka se šťastným koncem v realitě, kdy všechna bezmoc času minulého, mávnutím kouzelného proutku mizí….
 
Je to opravdu tak snadné??  
Zrušit starou Dohodu a nahradit Novou.  
Zřejmě nešlo jen o radu moudré Vědmy spálit  Dohody, ale o přesné dozrání všech zúčastněných. 
Přesto Elí* občas ještě v myšlenkách ulétla kamsi...   a pak s velikou vděčností v srdci úprkem spěchala  zpátky k sobě samé, do přítomné podstaty Bytí, do náruče Lásky Boží. 
Napadlo ji, "Kdo" byl, ten, jež donedávna programoval tak zvláštní kulisy?  Co to bylo za “sudičky“?
 
Brrrr!!  Otřásla se!!!  To už neee !!  I v tak horkém počasí, lze zažít na těle mráz..   
Raději vyskočila z postele a jako každý východ Slunce i dnes ho vítala několika cviky Holčičí Jógy.  Sestavou určenou pro přivedení těla a mysli do denního rytmu, rozproudění krve s gejzírem vesmírné energie, chystala se dát do chodu.. 
Paradoxně, napadlo ji, že ani toto neni zcela přirozené.. Co se stane, vypustí-li cviky, současně v mysli zruší staré Dohody,  budou ji chybět ??  
Coby svobodomyslná čtrnáctka (den narození)  jen máloco dlouhodobě plnila dle tradic a návyků.  Ona se narodila tou která JE  kreativní, po hladině tančící... Cokoli dělá tím se také stává a ráda.  Dokud technice věří, účel prostředky světí.  
Což ostatně avizoval před dvěma tisíci lety Ježíš:  "Víra jako malé hořčičné zrnko koná zázraky"  :) 
Teď už jen Vědomě BÝT...
 
Eli*  ten stav velmi dobře zná.  Jakmile pohár naplní, kapka poslední je poslední....!   
A tak dnes svým cvikům s vděkem mává a vale dává... 
Bosky vyběhne z domu na pláži, několikrát se spontánně dokola zatočí,  hledíc k azurově modré obloze a s rukama  sepjatýma taneček uzavře.. Ejhle, další rituál na světě :)
 
Nad mořem kroužilo hejno bělavých opeřenců podobných našim hrdličkám, až na to, že tmavý kroužek nemají na krku ale kolem oka.  Nody Bělostný, tak se jmenují.
 „ Co vy milí holoubci,  jaký vzkaz pro mě dnes máte..??“  
Eli* ani nečekala odpověď,  jí vlastním rozverným  krokem radostné víly, odtančila k moři,  odhodila šaty z šátku a bez sebevětších rozpaků už se nořila ve vodách oceánu..  
 
V ranním Slunci bylo krásné blýsknout se perlami slaného živlu na opáleném těle v rouše Evině…   Netušíc, že nevídanou spontánnost s nadšením sleduje její milovaný manžel z terasy domu. Nikdy ho nenapadlo, jak úžasné to může být, když je žena svá a šťastná.  
V uších mu zněl text písně Lucky Vondráčkové, jaký El* v jisté době bez omrzení pouštěla stále dokola:   „Má se to stát, nechci žít jak svázaná. Kdo mě má rád, bude hádat v čem jsem svá. Má duše chce víc, jsem rebelka posedlá jedním velkým snem - kdy vzlétnu já? „
 Ano, v duchu si říkal:  " Je to silná Býčice přitom tak křehká Víla."   Ačkoli o její spontánnosti věděl ze starých časů, nyní ho její stále „holčičí pohyby“ uchvacovaly snad mnohem víc,  sledoval ji, jak se nechá unášet Bytím – Bohem,  je tak inspirující, že to chtěl taky. 
Většinou si tuhle svobodnou vášeň uvědomoval při pozorování roztomilých vnoučat, ničím nerušeným zapálením poznávají svět.,,  jsou doslova k sežrání  :) 
 
V Duchu děkoval, že spolu s Eli mohou zažívat čistou Radost z Bytí v tak obrovské míře. 
S velkým vděkem i pokorou přijali obrovský Dar, za cenu zvládnutí  jedné z nejobávanějších zkoušek. Vzpomínal, kdy oni dva, jejich tři úžasné děti a celá široká rodina kdysi dávno, coby ještě Duše,  spolu uzavřeli slib. Věděli, že půjdou na planetu Zem, že to nebude vždy snadné – ale rozhodně to zvládnou. Snad proto šli s obdivuhodným nadšením, s vizí stálého  propojení se Zdrojem a když náhodou  jeden na chvíli  ztratil spojení, druhý jej stoprocentně podpořil.  Proto mohli vyjít vstříc úkolu, který mnozí tvrdě odmítali... Tak výsadní to je, že se radují i Andělé na Nebi, jak lze v lidském těle krutost bezmoci přijmout, ustát s vírou a nadějí, že vše v dobré se obrátí.  
 
Přestože minulost staré Dohody už dávno spálili, s pevným přesvědčením splnění svého přání: Kéž jsou všechny Bytosti šťastny*...v paměti jim zůstalo navždy vryto, jak vzácné a mocné je věřit v Zázrak uzdravení,  v Zázrak LÁSKY na planetě Zemi…  
Jak snadné pak uvěřit textům písně:  "…Budu lítat si bez hranic okouzlená a potká mě všechno co svět pro mě má a dá, svět pro mě má a dá, Tebe mi dá…. "
 
S vděkem napříč všemu prožívá Eli* vždy to, co potřebuje... Nyní  Oceán modré laguny je pro ni rájem na Zemi..  
Tolik si zamilovala soukromou pláž, kde cítí gejzír Boží Lásky doslova na každém kroku, s každým zrnkem písku se otevírá nová kapitola kouzelného vysvobození Mysli ze zajetí nízké úrovně Vědomí.  
Připomíná sobě i potřebným, stejně jako v knize Tulák po hvězdách, kdy ač v cele za mřížemi doslovně nebo pomyslně,  že lidský Duch může žít na více místech současně a prožívat největší Svobodu, jakou si umí jen představit...
 
*****
 
Přímořským vzduchem zavanula neobvyklá vůně … 
Nezadržitelně unikala z venkovní kuchyně, jak v pohádce Hrnečku vař, spolu se vzpomínkami na domov v České kotlině se linula pláží …
S požehnáním babičky „propašovala“ Eli* na opačný konec světa  pár semínek kopru z venkovské zahrádky.  Rostlinky se rychle spřátelily s cizokrajnými bylinkami v kamenných dózách v rohu otevřené terasy. Nyní jsou neodmyslitelnou součástí oblíbené omáčky.
 
Eli* dokončila poslední úpravy oběda. V duchu se radovala z čerstvých novinek svých dospělých dětí, slyšet pozitivní zprávy mladých a jejich rozrůstajících rodin vždy potěší.  
Josue* ze své pracovny s kýmsi důrazně telefonoval.
Aj aj!! Ten tón v hlase manžela ji znejistěl…
 
Ráda by se nechala dál unášet svým potěšujícím naladěním. Ale proč zadumaný výraz ve tváři svého muže, který tak dobře znala, ji má tendenci znovu nahnat obavy.  Nechtěla už nikdy spadnout do spár sklíčené bezmoci světských překážek. 
 
Milovali se a slíbili navzájem, že prožijí spolu už jen ty nejkrásnější láskyplné dny po zbytek svého pozemského života.
Najednou ji  zasáhl divný smutek nebo lítost ... ?   
Pocit, že stav starostí snadno přistane i na odlehlém konci světa, uprostřed oceánu, na pláži zalité Sluncem,,,,  ji vyděsil! 
 
V tom pípla smska!
Simča s Martinem posílají selfí ze Skotska, to že se mají fajn svědčí vodopád srdíček a pusinek…  
El* se bleskově probrala ze svého splínu, málem si dala facku!  Bez další duchovní techniky  si okamžitě uvědomila, co prožívali kdysi a co je nyní...
 
Jaké štěstí, doslova zázrak, mají oni, coby rodiče a uzdravená nejmladší dcera Simi.  
Ta znovu nabytá volnost, možnost prožívat radostný, ničím neomezený každý další nový den, chápe jen ten, kdo ze zajetí nekonečného martyria světské bezmoci, je náhle vysvobozen“. 
 
Až se lekla, jak snadno sebevětší div světa málem zapadne do všednosti dne, který přehluší další nová hora starostí …
V duchu znovu poděkovala za hluboký prožitek jedné životní etapy, po níž ji už nikdy nic nedovolí být stejnou a vždy bude vděčna svému Zdroji - Bohu,  za pohádkový  happyend dobře zvládnuté zkoušky. 
Pochopit a nenaletět opětovnému ztotožnění s formou, a to v jakékoli podobě, ji už ke dnu nesmí stáhnout. 
 
Vyndala talíře, příbory, sklenky. Prostřela stůl v pergole.  
Ochutnala melounovou delikatesu. Mňam! Výsledek včerejší kulinářské improvizace. Ráda zkoušela věci nové... Nejdříve uvařila silný černý čaj, vychlazený nalila do tvořítek na led, dala zmrazit. Potom rozmixovala, přidala na kousky nakrájený meloun a vše ještě jednou projela na nejvyšší obrátky. Tříšť přelila do většího džbánu, přidala limetku na plátky a malinko dosladila třtinovým cukrem. Dnes dochutí pomerančovou šťávou, ozdobí kouskem máty….už se těší na přípitek :)
 
Mrkla na Joua*, nereagoval. Stále u počítače plně zaměstnán pracovním jednáním ...  
Proč ne, pomyslela si. Jeho coby Vodnáře  životní výzvy baví a zřejmě bude jeden z nejlepších kaskadérů v překonávání překážek i v Novém světě virtuálního ráje na zemi.. 
Žádný spěch, oběd počká.  Omáčce  jen prospěje, když se bylinky plně rozvoní,,, 
 
Po pár schůdcích vyběhla do ateliéru. 
Místo, kde zhmotňovala své vize ona. Právě tady prožívala kreativní odpočinek…  
Vlastně už od mala panenkám  tvořila oblečky, později šila na své  děti, obšívala rodinu,  vždy si přála navrhovat modely, odívat sebe i blízké do šatů, v nichž se budou cítit, jako by je nadnášela křídla ...  
 
Inspiraci nacházela všude kolem. 
S východem Slunce jemně nasvícené červánky s blankytně modrým podkladem,  zlaté paprsky nořící se ve vzdáleném horizontu v hlubiny smaragdového oceánu,  nebo gejzíry modré laguny tryskající z vysokého útesu jak vodopád stříbrných perel …
 
Úchvatné obrazce s obrovským potenciálem Energie!  To vše s nadčasovým  zpracováním sjednotila a  předala modelu jako punc*.  Byl to další Dar, za jaký byla svému Zdroji Bohu Vesmírně vděčná.  
 
… V letu číhla na ještě čerstvé dílo. Letní kolekce modelů  jenž dominovala  v prostřed ateliéru byla  dokončena.
Hřejivý pocit.  Aby ne! Jsou to vílí šatičky pro milou kamarádku na letní pobyt v Řecku.  Skvělá spolupráce.
Ovšem, kdo by čekal klasickou róbu, bude zklamán. 
 
V módním salónku Eli* se nápaditosti  meze nekladou. Jedná se spíš o umění slučování „neslučitelného“ :)  
Doslova kompoziční hra mnohosti v ultra jemnou skladbu, kdy každým dnem, podle nálady, lze z modelu vykouzlit novou extravagantní kreaci.  Velký důraz na souznění barevnosti, doladěné korálky, háčkované šňůrečky, provázky se vzácnými kamínky, doplní čelenkou, malou kabelkou…   
Baví ji, když detaily spolu korespondují, ač z počátku tomu málokdo uvěří, ve finále překvapí  samu sebe, včetně spokojených zákaznic. 
 
Zavzpomínala, jak kdysi do hluboké noci seděla za šicím strojem.
Často z úsporných důvodů  měla látky tipťop, spíš míň, a s přesností na milimetr stříhala, modelovala, šila … 
Chvílemi se z koníčku stávala rutina.
 
Zcela jiným směrem ji unášela neodbytná myšlenka celoživotního Mistra Ježíše, slova o kráse bezstarostných lilií, kdy nepracují ani nepředou, a přece ani  Šalamoun neměl tak nádherný oděv. 
V čem tkví podstata?? 
Ona na to přijde!
 
Zatím stále platí, bez práce nejsou koláče. 
Ale co když jsou??! 
Dál snila své vize o kráse lilií...  Kreativně v Lehkosti..
 
Každý, kdo se totiž alespoň jednou zabýval nějakou tvořivou činností, ví, jakou radost přináší dílo vykouzlené vlastníma rukama. 
Není to však nic, ve srovnání s procesem vědomého vytváření vlastního osudu,  respektive svobodnou vůlí vybírat prožitky, a skrze ně pochopit, že všechno už JE stvořeno jen najít k tomu Klíč*
 
Vylepšovat, zlepšovat, učit se z knih žádá velkou píli a trpělivost. 
Ovšem přinést na světlo světa něco zcela nového, ustát svou vizi, nezakopat hřivnu, chce obrovský kus odvahy.
 
Eli*  zná nekonečnost zdlouhavého vystupování z kruhu, kdy se točila jak veverka, přes program pokus omyl.  
Přestože hleděla ke své fantastické budoucnosti, vší vynaloženou silou Býka  hnout z místa se nedařilo. 
Pod mocnou tíhou rozklíčovat skutečnost přítomného okamžiku klesala dlouho,  až v poslední zdálo se neúnosný  moment pád náhle změnil kurz  v úchvatný vzlet..
Nalezla pravdu, kterou nosila hluboko v sobě.
Zvolna stoupala k místu, kde barevné sny ožívají...  
 
Jejda!!  Probralo ji cinknutí skleniček, málem propásla oběd.
Jukla z balkónku…
Vida svého muže u prostřeného stolu, už v naprostém klidu a místo mobilu v ruce, pozvedal  jejím směrem číši s vychlazeným drinkem.
Eli* neodolala úsměvu, jakým ji lákal zpět na zem....
 
*****

Slunce pomyslně ukončilo další putovní trasu, s lehkým úklonem zmizelo za obzor. Jasný důkaz duality, střídání dne a noci, světla tmy, symbolizující cestu k sobě. 

Ještě pár vteřin a živé vysílání začíná... 

„S dovolením Eli, mohu se pustit do nášeho rozhovoru klasickou otázkou?  Jak se zrodil nápad psát knihu?"

 
El* podobné debaty pro mediální sítě odmítala.  
Sympatický moderátor Tomáš byl jiný, zřejmě svou trpělivostí to nevzdat, získal šanci.
 
„Psaní knihy bylo vždycky mým snem. Sedět u klávesnice, po levici voní káva, ve výhledu moře šumí, prsty si doslova hrají s výzvou zaznamenat gejzír vhledů… (smích).   
Vážně, od mala jsem zapisovatelka, to mě baví.
Navíc když mám problém, snažím se z něho automaticky vypsat. Jiní sportují, já dobíjím síly psaním a ono mi překvapivě pomáhá.“
 
Tom souhlasně pokyvoval,  přál si však slyšet víc: „Chceš říci, že tedy žádný záblesk, znamení na nebi…?“ :)
 
„Záblesk respektive zázrak nastal, když jsem psát začala.  Už delší dobu předtím mě přátelé vybízeli, ať svůj příběh sdílím.  Mohu prý povzbudit další rodiny s údělem dlouhodobé péče o postižené dítě. 
Ovšem hlásat historky o nekonečném výčtu problémů, to rodiče s podobným osudem rozhodně číst nepotřebují. Mají svých starostí i radostí dost. 
A ti, co se s touto zkušeností zatím nepotkali jdou zcela jiným směrem. Takže tenhle důvod to nebyl.“
 
„No přesto knihu píšeš.“
 
„To ano. Já vlastně mohla začít publikovat, až když jsem v duchu cítila, že něco významného je jinak, že cosi zásadního se blíží... 
Změna nastavení programu vnímání..? 
Transformace Vědomí..?  
Věk Vodnáře..? 
Čas Ducha svatého...?  
Dá se to pojmenovat mnoha způsoby, vystihuje však jen málo z toho. 
Podstatné pro mě je, co se stalo, kam se vše posunulo a dohromady vyústilo v postupné odkrývání doposud zahalené podstaty Bytí* 
Něco jako v knize  Alchymista o hledání pokladu, který ve finále má každý z nás na dosah ruky, aniž si to ve většině případů uvědomuje*
 
 
Z počátku nestačilo si to jen myslet. Žila jsem tím napříč zcela nulovým známkám zlepšeného stavu. 
Ba naopak.  Ustát to, bylo nejtěžší! 
Obzvlášť kruté psychické záchvaty, kdy se dcera v ataku začala chovat naprosto nekontrolovaně, z našeho radostného miloučkého benjamínka rázem cizí až agresivní bytost. 
Ještě teď mě jímá  hrůza při vzpomínce rozjíždějícího nepatrného splínu, kdy ona coby ještě autista, v okamžiku "záblesku" vypla i poslední alternativní spojení s lidskou rasou. 
Komunikace nulová, stavy bezmoci, na které nefungovalo doslova nic.  O  léčbě farmakologických přípravků nemluvě, ty v tomto stavu naprosto selhaly.
 
 
Ve zlomovém období bylo silně přitvrzeno. Dokonce až tak, že jsem se začala ke svému okolí chovat lehce podivínky i já. V té době mě opravdu unavovalo neustále všem vysvětlovat, omlouvat se, proč odmítám lákavá pozvání k setkání. odůvodňovat, že dcera nutně potřebuje mou maximální permanentní pozornost. 
Vlastně i já měla koncentrovat Vědomí na Vyšší úroveň, do jaké vstoupit lze pouze v Lehkosti Bytí, bez zátěže.. a přitom  s v í t i t ***
Nevycmrndat olej, asi tak!
Slovy se to nedá popsat. 
Tma tmoucí jako před každým Úsvitem*  
Po celé roky péče o dceru jsem si mnoho svých zájmů a setkání přebukovala na pozdější čas, až až… 
Až pochopím, co pochopit mám :)
  
Vzpomínám, jakým způsobem jsem odmítla jednu svou kamarádku po telefonu, kdy sebe slyším: „Nezlob se Mishel, opravdu na kafe teď nemohu, ale jen co konečně tady ve 3D " zruším poslední negativní dohody", kafíčko dáme.“  Správně tušíte, na opačném konci nastala významná odmlka, to když kamarádka dlouze polkla, v duchu zřejmě pronesla:  „Eli*  je jasná,  tady pomůže jen cvokař : )“
 
„To je docela na pováženou!  Takže naplnění jakési vlastní vize???  Pokračuj Eli*, prosím.“
 
„Vybavuje se mi,,, krátce po narození Simonky, jsme s mužem zcela náhodně viděli televizní film.  Příběh o těžce postiženém chlapečkovi. Rodiče s ním dělali všechno možné. Rehabilitovali, alternativně komunikovali, navštěvovali léčitele, modlili za uzdravení…
Ve finále, zázrak!!  
Chlapeček naprosto v pořádku.  
Happy end --   všichni tři se na hřišti v parku vesele baví, kopou s míčem, jsou šťastni. Kolem prochází paní, na vozíku ochrnutého kloučka. 
Oni ji pozdraví, se soucitnou láskou se usmějí na dítě a pokračují ve hře.  Oni už ví....  
Dvojice se vzdaluje, maminka tlačící vozík smutně ke svému synkovi pronese: „Život je těžký boj.  Ne každý má štěstí narodit se zdravým, jako ten chlapec co může bezstarostně žít a běhat“
 
My s  manželem brečeli jak želvy :(*  
Nevím jestli víc radostí z naděje, nebo bezmocí z reality. V té době naše Simi opravdu jakoby to štěstí neměla.  Přesto jsme tenkrát vyslali obrovsky upřímnou prosbu a současně i slib,  že budeme dělat všechno pro TO, aby ten  "Zázrak"  byl i náš.
 
„A tak se vám to splnilo !?“
 
„Velké DÍKY za To!  Ano, nejenže splnilo, díky Všeobjímající LÁSCE jsme duchovně obdrželi mnohem víc.“ 
V prvních letech dcery mě atakovaly tvrdě na tělo pochybovačné dotazy známých. Třeba, zda věřím, že by se Simonka mohla někdy uzdravit? Jako, že úplně?!!  
A že i přes moje modlitby a víru v milujícího Boha se narodila handicapovaná. 
No, co dodat..? 
Snad jen - Každá zrozená bytost má své jedinečné poslání a ve správný čas ho naplní*
 
K tomu se mi vybavuje nezapomenutelný dávný prožitek. 
Cvičím se Simi Vojtovu metodu, ostatně jako každý den několikrát.  V to dopoledne z rádia zaslechnu přenos nedělní Bohoslužby z kostela o uzdravení.  
Zbystřím!  
Ten moment se stal pro mne mezním*
Kněz četl z Knihy Knih příběh o uzdravení slepého chlapce. Jaké prý rozhořčení nastalo mezi sousedy!  Okamžitě sesypali na Ježíše mraky dotazů tipu: „Jak se to stalo, kdo jako víc zhřešil?  Jestli chlapec sám nebo jeho rodiče. Zřejmě jejich vlastní "bezúhonnost" je vedla k analýze uvažování, jak hrozné provinění musel někdo provést, když to dítě bylo od narození slepé!! “ 
Mnozí vědí, jakým způsobem Ježíš reagoval: 
"Klid hoši!  Nezhřešil ani chlapec ani jeho rodiče, ale tyto věci se dějí, aby se měla kde naplnit Boží Láska v podobě zjevených skutků a zázraků. Tolik vzdálená lidské zlobě a závisti. “   
Potřel chlapci oči blátem a on začal viděl… 
Tak To je Láska!!
 
Hluboce mě to zasáhlo*
Ale zda jsem v té době dokázala zcela uvěřit v plné uzdravení naší dcery, těžko říct...  
Bylo tolik kombinovaných komplikací, že jsem spíš natvrdo jela rehabilitaci, důsledně praktikovala rady odborných lékařů, objevovala pomoc léčitelů a k tomu prosila Boha o mocnou duchovní podporu.  
Ne snadno se přehlédne genetické postižení, ač první v řadě. Žádná stopa z rodiny, žádné pádné důvody. Tedy neznámo vzniklé. 
 
Paradoxně mě v těhotenství  (coby v té době označenou za postarší, apropo dvaceti osmiletou maminku již dvou zdravých dětí) stoprocentně ubezpečovali, právě ti odborní lékaři, a to na základě opětovného odběru krve s  ideálním výsledkem hladiny AFP, že mohu očekávat naprosto zdravé miminko.“
O to více si uvědomuji, jak žádný lékařský verdikt není jistý. Když první nebyl, nemusí být ani druhý – o případné trvalé bezmoci.“  
Navíc jsem se nedávno dozvěděla, že toto vzácné postižení jakým prošla dcera, ani teď po tolika letech genetika neodhalí. 
To ví jen Boží Prozřetelnost, co má se stát, se stane. 
Anděl se dobrovolně narodí do rodiny s posláním přinést Požehnání v podobě PROBUZENÍ – když zúčastnění dovolí, tož pochopí! :)
 
„ Eli*, prozradíš čtenářům nějaké své tajemství, jak je možné toto vůbec přijmout, jak se otevřít obrovské důvěře a ustát to ve společnosti ovládané zcela jiným programem?“
 
Ano společnost je nastavena na mega výkon s rádoby oslnivou nepomíjející krásou. Myslím, že každý tím ne jednou prošel, i já :) 
Pak  tohle vybočení do pomyslné dokonalosti moc nezapadá.. 
Přesto se stane! 
Současně musím podotknout, že při tom všem jsme jako rodina měli velké štěstí.  Když se karty rozdávaly, padla i Esa v podobě setkání se vzácnými  lidmi, kteří coby Andělé pomáhají nezištně na cestě, a to ať finančně, duchovně, morálně podporují. Aniž tuší, doslova tlačí káru svým způsobem jakoby s námi. Pak je to Vesmírná Esence opravdové Lásky na Zemi, která se nedá přehlédnout.  Duchovní Evoluce lidstva v přímém přenosu..  A za to celou svou bytostí děkuji. 
 
Věřím, že jsme si do hmotného světa, tak jak ho známe, přišli prožít hodně protikladů, ale občas jsem si říkala, jestli jsem to své přání s prožitky nepřehnala :))
Opravdu jsem mnohokrát překvapena, co se před očima děje, a to doslova! 
Například můj zážitek  s „devatero viděním“ jak mu říkám, je toho důkazem. 
Stalo se to v té zlomové době, měla jsem příjemný hovor s maminkou a jak tak povídáme po telefonu, dokončuji oběd, najednou mě prudce ovanulo cosi,  a hned nato se řetězovitě začalo rozdvojovat vidění. Vědomí bylo naštěstí stále přítomno, takže po paměti jsem pro jistotu povypínala vařiče.  
Překvapil mě stoický klid, žádná panika, pouze zodpovědnost, ať po mě nezůstane „potopa“ tedy spíš zapnutý hořák, případně následný požár. Vidění se stalo obrazovkou, kde se předměty abstraktně proměňují, scifi úkaz mě doposud neznámý.  
Proč jsem si lehla na zem,  zavřela oči, nevím, byl to spontánní úkon. 
Díky Bohu, všechno se během asi pěti minut ukotvilo zpět do svého středu bez známek poškození, jak očí tak třeba i mozku.  
Vím, že zásadní byla udělená rada od maminky: „ Svěcená voda Milénia.“  
Opřela jsem se o Víru orientovanou pozitivním směrem :)
 
 
Myslím, že ale slova na to nestačí… 
Sice moudrá Encyklopedie pro nadpřirozené jevy má své vysvětlení.
Já za sebe tajemství ukládám k srdci,  a pro čtenáře mezi řádky knihy do svých oblíbených: tečka tečka tečka…" :)
 
 
Usmála se. Jak situace s postupem času a s odstupem úhlu pohledu, se jeví zcela jinak.
 
V duchu se jí promítla nedávno sdílená úvaha k Duchu svatému, On je TEN, kdo vše oživuje a přivádí k dokonalosti, spojuje v Jednotu a Ve Věku Vodnáře připomíná více než kdy jindy, že " Vše napomáhá k dobrému, tomu, kdo miluje a věří v Lásku."    
Zářný příklad z praxe:  jednou foukáním plamínek svíčky zhasneme a jindy tím samým foukáním do dřevěných uhlíků v krbu plamen rozhoří.  
Nebo když se spálíme o horkou plotnu, bolístku si foukáním ochlazujeme, naopak v zimě zmrzlé ruce foukáním do dlaní zahřejeme.  
S jakým záměrem cokoli vědomě děláme, to se realizuje, a jen proto, že v to hluboce věříme,  postupně tím objevujeme sílu záměru.
 
Mnoho přátel se Eli* ozývá, souzní s ní v tom, jak i jim „psaní“ mění život.  Ocitají se v jiné dimenzi, v takové, o jaké sní. Není to paranoia. Snad možná pro toho, kdo tuto praxi nezažil a zatím ji zpochybňuje…
 
Záměrem psaní není vytvářet fantastické snové scény. Neboť ty se v mnohem úchvatnějším stavu nachází mimo to, co lze vůbec napsat.  Úmyslem je odstranění překážek stojících v cestě uvědomění si přítomnosti právě toho nejlepšího co JE, souznění všeho se vším je naším přirozeným dědictvím.
 
Dávná vzpomínka své prapodstaty láká probuzené Duše k návratu k sobě.  
Kdyby před tím nebylo prožito jisté svízelné bezmocné období zapomnění v těle, zřejmě by se žádné velké nadšení z fantastického „Domů“ nekonalo.
 
Pokud je pravda, že vměstnaním Boží Jiskry* do zrozené bytosti nastalo nutné odpojení od Zdroje, a to z původních pomyslných dvanácti proudů spojení pouze na dvě, pak tedy, že tohle vše zvládáme s omezenou aktivovací šroubovic je fantastické!  
I přes všechny zátarasy vidíme, že se dějí zázraky jež začínají za zraky*
 
Tak přesně tohle si i Eli* uvědomuje.. 
Na základě dlouhé Cesty s jasným cílením nalezení sebe, s uvědoměním, že je součástí Zdroje a její život  řídí Vyšší Moudrost, doputovala k nádhernému místu odkud smí sdílet NADĚJI v jakou věří***  
Odměnou pro ni je Klid v Duši a jako bonus zpětná kreativní radost souznící s těmi, kdo hledí a jdou podobným směrem…
 
 
*****
 

Od momentu, co El*s Jouem začali stavět vlastní hnízdečko, souběžně v duchu vytvářeli projekt kavárny, místa, kde bude vonět „ Domůůů“. 
Zpočátku se zdálo, že snad vyfantazírované sny i vyjdou.
Prostor opuštěného domku po prarodičích se jevil coby ideální studnice neutuchajícího potenciálu.
 
Výzvy života brali útokem, někdy jako bagr nakládali sousta neúměrně velká vůči reálnému dění.  
Představa, že provozují kavárnu s BIO produkty, k tomu zemědělské hospodářství díky němuž mají čerstvé mléko, z něho pak ztlučou máslo, vykouzlí šlehačkové krémy, domácí vajíčka na korpusy nadýchaných dortů, oblíbené bylinky do čajů, sladké plody zahrádky dozdobí zákusky, Jou* stočí to nejlepší víno s příběhem z hroznů vinohradu u domu,,,, a další pomyslné halucinace, nejevily se tenkrát jako problém :))  
Na startovací rovince byli svým okolím považováni za rodinu štěstěny – na co sáhli šlo samo. 
Věřili svému Bohu On žehnal. 
Tak proč ne kavárna??? 
Vždyť právě hned po Sametové revoluci byl nadšencům prostor k podnikání dokořán.
 
Ovšem z jakého důvodu Vyšší Vedení vidoucí za roh, dělá čáry přes lidské „plány“??
…a nebo?? 
Kdo ty plány ve skutečnosti vlastně škrtá??
Těžko říci!
V podstatě někdy nejde o naplnění představ ale zda přes všechna úskalí zvenčí uvnitř zní a bytostně se ví, že Všechno a to znamená VŠECHNO napomáhá k dobrému tomu, kdo věří v  Lásku Světla na planetě Zemi a tzv. „Domů“ přijde k němu domu v pravou dobu :)
 
Ano,  Eli*s Jouem svůj sen o kavárně s vinárnou po narození nejmladší dcery opravdu na několik desítek let uložili k ledu. Priority byly dané.
Nemožné pustit se do projektu, který pokud by měl tenkrát vyjít, vyžadoval spoustu energie a času.  
 
Ovšem Vesmírná Boží Láska neopouští a přání ryzí splní zcela nečekaným způsobem* 
V čase, kdy ještě Simonka při svých nevyzpytatelných projevech chování vyžadovala terapii společenského vyžití zcela nestandardním způsobem. Určovala směr, udávala tempo, korigovala výlety přidanou hodnotou světsky zvanou: autismus. Pod tímto vedením se staly právě kavárny v daleko širém okolí terčem pracovní náplně.  
V podstatě  mohla zvolit cokoli jiného – třeba jízdu vlakem nebo na koni  –  to dobře znala, ale nikterak po tom netoužila.
Proč asi ty kavárny…??  :)
 
V posledních několika letech před „zázrakem“ se tedy každé odpoledne vydala Eli s dcerkou, někdy i s Jouem, na tzv. terapeutický výlet. Nehledě zda státní svátek a všude zavřeno. Simi tohle neřešila. Benzina u dálnice s kavárnou otevřenou i o Štědrém dnu to jistila! 
Přestože často začali po stopách českých safari,  volně pasoucího skotu, prohánějících koní a vůbec, přírodní rezervací, kterým Simi s rozverným výskotem (ne s výskokem)  z okénka radostně mávala,  nejevila známky delšího setrvání u ohrady.  
V očích významně psáno: „ Cíl je jasný mami, zbytečně neztrácejme čas :) !!“
 
Paradoxně se našla i taková místa, z nichž přijížděla domů kavárenská slečinka velmi rozladěná, něco jako: „tma přede mnou tma za mnou“,  kompromis neexistoval.  Tož Eli při vjezdu na dvorek rychle pochopila, střelhbitě vycouvala, hledajíc nápravu pod navigací rozběsněné pasažérky v další spásné kavárně. 
Maximální skóre skončilo naštěstí třemi pokusy– ale to už byl kofeinový návrat opravdu po tmě.
V lepším případě nebezpečí zažehnáno. 
Kdo nevěří – nechť si nepřeje zažít na své kůži  :)
 
No, ale toto cestování mělo hlavně i své pozitivní stránky. 
Andělé zřejmě dostali příkaz nepřehlédnutelnou skupinku na všech výjezdech ochraňovat a hýčkat. 
Tak to opravdu bylo. 
Vždy je s úsměvem vítal laskavý přístup personálu. Simču a její občasné výkřiky do ticha vesměs všichni s pochopením tolerovali  a brali v potaz i to, že  ´Autista musí mít na stole dříve javorový sirup než palačinky´. Známý slogan z oblíbeného filmu Rain Man si Eli* s Jouem připomínali pro zlehčení občas vyhrocené situace, kdy benjamínek dostal svůj šálek oblíbeného moku, jako poslední u plně prostřeného stolu. Což obsluha časem věděla a tím se i řídila :)). 
Ač  k  mnohým situacím Simi přistupovala naoko netečně,  pozornost věnovanou ji samé  s vděkem po svém ocenila.  Jakoby kopírovala model ze starých českých filmů, dvořila se úklonkami, pitvořila obličej do vděčného úsměvu a v případě většího transparentního poděkování, byla ochotna políbit dotyčnému ruku.  
Samozřejmě zúčastněné mohla přivést do rozpaků, ale ona svým srdečným způsobem byla vlastně přijata. Nikdy se nepřetvářela, byla sama sebou a to i šířila.
 
V době, kdy Simče po zaslouženém věku třinácti let, do věčných lovišť odešla věrná psí kamarádka čivava Beryl, v mezičase smutnění, přibyli do seznamů kavárenských přátel zejména majitelé pejsků.  Úžasná to skupinka bytostí s velkým srdcem. Často setkání vehnalo až slzy do očí, když majitel sám bez vyzvání přistoupil k Simi, dovolil jí psa pohladit nebo dokonce s ním vyfotit. 
Doma sbírka povedených záběrů plnila její pokojík. 
Přesto nic z toho nepředčilo rozhodnutí další koupě vlastní čivavy – to dá rozum.)
 
Ale zpět k vysněnému projektu.. 
Na osudovém výletě v menší oblíbené kavárničce v centru historického města z čistého nebe, jak to tak bývá, když už nejsou žádná očekávání. Ejhle!!  Setkání s tajuplnou  ženou bliklo Eli* naději.  Tentokrát už vůbec ne dle představ mladické nerozvážnosti. 
Nyní s mnoha zkušenostmi právě i z té druhé strany, zákazníka coby hosta, z poza opony tvořit za pomoci Ducha, tušila jaké je poslání místa, jež v podobě kavárenského zázemí touží stvořit. 
 
Po rozhovoru se záhadnou vědmou dlouhodobě potlačený záměr tryskal gejzírem nápadů. 
V hlavě si dokola přehrávala slova: „Největšího úspěchu dosáhneš, když si děláš co chceš. Pohotová mysl v propojení se Zdrojem ti dává schopnost mít vždy po ruce odpověď. Problém ovšem je, že jsi někdy příliš rychlá a lidé nevědí, jak tě mají pochopit... Zda myslíš vážně, co jsi vyřkla, nebo jen tak vtipkuješ.  Ale ty už víš, že snaha všechno pitvat a vysvětlovat je marnost. Nyní naplníš to, co neseš v sobě"
 
Ano, plnila dál přicházející pozemské úkoly.  
Současně otevřela prostor *NejBližšímu*, jak se jí nově Zdroj* představil jedné z počátku kruté, následně zlomové noci v bezmoci Simončiných stavů.  Není možné vysvětlit co se přihodilo, Asi nejlépe to vystihuje pocit  zaplavení Láskou a uplným pochopením, jaké si nelze vůbec ani představit. Naráz to smetlo všechno, co se El* kdy naučila a čemu kdy uvěřila....  spolu s tím přišlo i poznání jež tentokrát už bez jakýchkoli obav mohlo vstoupit  právě do "prostoru", který uvolnila od svých představ a konat "zázraky" jimž se dá nově říkat "pokroky" a dovoluje  Jemu "NejBližšímu" oživovat sny zaváté, protože i ony jsou v Jednotě se vším*.  
Realizaci neřešila v čase, věděla, že správný moment už probíhá. 
 
Ve svém životě se měla naučit "chodit po vodě", právě ty zmíněné "po-kroky" :)  Porozumět slovům velkého Mistra Ježíše v permanentním propojení s Duchem. 
Vlastně jen díky tomu opakované nevyzpytatelné životní situace s dítětem vymykajícím se odborným tabulkám a přitom zcela závislým v podstatě na její laické intuitivní vzdělanosti v oboru zdravotnictví, zvládla, a díky síle Víry zjistila o Co tu jde. 
S tím zásobníkem nepřenosných poznatků následně v dalším Bytí pokračovala. Nezávisle na tom, že rozum záměr kavárny striktně deletoval spoustou argumentů,  a když se nedala ani svým okolím utlumit, bylo přitvrzeno, jak přes Simončiny psychické stavy tak i fyzické síly dávaly najevo, že i ona podléhá zemské rezistenci přibývajícících let.
 
O to víc ji povzbuzovalo andělské poselství při loučení s kavárenskou Sibylou: 
„ Eli* Proč se bránit proroctví, že právě poslední budou jednou první .)
Ta slova zářila jako maják na obzoru. 
Došlo spontánně ke zvědomění, co uvnitř dlouho cítila, co od Věky Věků věděla a ono počalo se dít nehledě na tisíciletí…
 
Jou* v té době přes mnohé starosti veřejného konání společnou vidinu úplně vypustil. 
Z počátku jen letmo ze slušnosti jedním uchem vyslechl...
Vzhledem k výčtu nápadů, s nimiž ho Eli* vzápětí zahltila, naskočil na vlnu a opět to byli oni dva, kteří když se do něčeho pustí, tak jsou dvojka, jedou jak brhlík a sojka, z jejich oblíbené písničky Pavla Dobeše:  „Lítali spolu nad vršky stromů, tam kde je modrý opojný vzduch. Někdy až za tmy se snášeli domů…."  Jojo, kdo by to řekl?“
 
Prý štěstí přeje připraveným. 
Někdy si na svou příležitost musí připravený i tři desítky let počkat,,,, že se to vyplatí, svědčí Modrá kavárna, vystajlovaná nespočtem prožitků vykoupených skálopevnou trpělivostí. 
 
S odvahou dělat věci jinak přesto s neochvějnou důvěrou ve Zdroj* kavárna každou sekundou nabývala svou jedinečnou podobu.  
Vzniklá budova rozdělená do několika prostorových úrovní, každá nesoucí poselství v trochu jiném stylu lákala ke spočinutí v klidu nebo naopak vyhoupnutí do oázy kreativního tvoření. 
 
Obzvláště vymazlená nejen pro oko se jeví pomyslná "zámecká komnata" s neuvěřitelně pohodlnou blankytně modrou pohovku a křesílky kolem oválného starožitného stolu. Na poličkách volně rozložené knihy lákají k nahlédnutí do minulosti ale i budoucnosti. 
Čerstvé květiny ve váze naopak umocňují interiér přítomným okamžikem, spolu s dlouhými průsvitnými závěsy mezi sloupy lomí dopadající paprsky světla a dotváří příjemnou akustiku..
 
Pro jiné může být lákavější vyvýšená místnost provoněná nevtíravou vůní tyčinek Orientu, s volně se pohupujícími ratanovými sedáky s měkkým polstrováním, zvonkohry lehce přizvukují do rytmu a nechávají unášet daleko od světských starostí. 
Bez houpacího sezení si Eli* nedokázala představit provoz, vždyť právě díky vznášení se mezi nebem a zemí přichází k Duši "něco", co lze zachytit jen " v letu", bez připoutanosti gravitací k zemi, byť třeba jen v mírném pohupování. 
 
V dalším tajuplném zákoutí si přijdou na své nejen milovníci kávy ale zájména Duše žíznící po vodě Živé. Malý salonek vytvořený k  nerušenému "naslouchání" zajímavým hostům diskutujících v užším kruhu spřízněných. Pestrý program odvážných vystoupit z davu a velký zájem o jejich vhledy, ostatně už tenkrát věstila kavárenská Sibyla.
 
A co se ještě za zdmi děje??
.. proč láká kolemjdoucí z venku patinový vzhled nestandardní fasády s předzahrádkou s několika stolečky?
Přesně!... nikdy nevstoupíte do téže kavárny :)  stěny vyzdobeny extravagantním uměním se průběžně obměňují vystavenými díly ochotných novodobých umělců obohatit svou energií a podělit o vzkaz, že umění je slučování neslučitelného, že to chce kus odvahy – což Eli baví* 
…tenhle úmysl  inspirovaly vzpomínky na zážitky z času, kdy i ona několik semestrů jezdila do Kurzu dopoledního malířského ateliéru.  Nápad štědré  kamarádky Jas* . Tenkrát El* s trochou zděšení v rozpacích dárek k svátku přijala. Co věděla přesně, že malovat neumí a teď ještě se svým komplexem vyrazí do světa… Nic  lepšího se nemohlo stát. 
Ovšem, odříkaného chleba největší krajíc. Malování El* nadchlo,  úchvatná dopoledne v malířském kurzu se zařadila mezi nezapomenutelný kreativní relax  se skvělou partou v přátelské atmosféře. 
Proč to vzpomíná je z důvodu, že malířky pod vedením zkušené lektorky Ály, měly šanci vystavovat v kavárně v centru metropole, kde svá díla samy instalovaly.  A to v nejlepším pro to vhodném čase  kolem Vánoc,  bylo možné výstavu zažít na vlastní kůži při posezení u horkého punče.
I tahle zkušenost se promítla do projektu Modré kavárny.
 
Další motivací, kdo lehce šmrncnul historii zrodu nestandartního prostoru se stala známá postava z filmu Čokoláda.  
Angelique vyráběla smyslně dobré pralinky a čokoládu, sama vybudovala nadčasovou kavárnu na svou dobu a hostům chystala dobroty přímo na míru s přihlédnutím k mnoha různým symbolům. 
Toto „šití na míru“ El* provozovala sice i bez kavárny,).. ale mít k tomu ještě příjemné zázemí, kde lze vychutnat výbornou kávu třeba s voňavým jablkovým závinem se skořicí, zázvorem, brusinkami,  k tomu nahlédnout v náhodně otevřenou moudrou knihu, vytáhnout si kartičku se vzkazem, apropo zjistit rady tipu, že on dotyčný sám je strůjcem svého štěstí*  Posilněn pak lahodným čajem z devatera kvítí odcházet naplněn vizí plnou nápadů, stejně jako El* kdysi na svých toulkách, kdy na chvilku spočinula v místě, kde jim bylo se Simonkou a Jouem nadpozemsky dobře, čerpaly energii pro dny příští.
 
Ano, všechna naše duchaplná přání zapsaná hluboko uvnitř v touze prožitku zde na Zemi, mají šanci být jednou naplněna Požehnáním Zdroje 
a přinášet kýženou Radost těm, kdo jsou jeho Nositeli*,  právě tomuto nadčasovému logu Eli svou Modrou kavárnu zasvětila. 
Nevzdat se, jít za svým snem, naplnit poslání, zhodnotit darovanou hřivnu. 
Přitom v klidu a s důvěrou Být Pozorovatel, skrze něhož je tvořeno a to je to, co mělo býti v této vizi pochopeno :)
 
Kdo by snad pochyboval o tajemné kouzelné Modré kavárně, nechť na okamžik přimhouří oči… 
zachytí prostor kde to voní, zní rajská hudba, kde jste s Láskou vítáni, kde vám řeknou: „ Čas teď neexistuje.  Buďte tu „ jako Doma.“  
…a vy JSTE :)* 
Ano, plnila dál přicházející pozemské úkoly.  Současně otevřela prostor *NejBližšímu*, jak se jí nově Zdroj* představil jedné z počátku kruté, následně zlomové noci v bezmoci Simončiných stavů.  Není možné vysvětlit co se přihodilo, Asi nejlépe to vystihuje pocit  zaplavení Láskou a uplným pochopením, jaké si nelze vůbec ani představit. Naráz to smetlo všechno, co se El* kdy naučila a čemu kdy uvěřila....  spolu s tím přišlo i poznání jež tentokrát už bez jakýchkoli obav mohlo vstoupit  právě do "prostoru", který uvolnila od svých představ a konat "zázraky" jimž se dá říkat nově "po-kroky" a dovoluje  Jemu "NejBližšímu" oživovat sny zaváté, protože i ony jsou v Jednotě se vším*.  
Realizaci neřešila v čase, věděla, že správný moment už probíhá. 
 
Ve svém životě se měla naučit "chodit po vodě", porozumět slovům velkého Mistra Ježíše, v permanentním propojení s Duchem. 
Vlastně jen díky tomu nevyzpytatelné životní situace s dítětem vymykajícím se odborným tabulkám a přitom zcela závislým v podstatě na její laické intuitivní vzdělanosti v oboru zdravotnictví, zvládla, a díky síle Víry zjistila o Co tu jde. 
S tím zásobníkem nepřenosných poznatků následně v dalším Bytí pokračovala. 
Nezávisle na tom, že rozum záměr kavárny striktně deletoval spoustou argumentů,  a když se nedala ani svým okolím utlumit, bylo přitvrzeno, jak přes Simončiny psychické stavy tak i fyzické síly dávaly najevo, že i ona podléhá zemské rezistenci přibývajícících let.
 
*****
 
 
 
Zřejmě by se pátá kapitola tvořící knihy dál linula snovým pobřežím smaragdové laguny, nebýt zážitku, který El* probral z iluze krásné, nicméně zavádějící do nikam.
Nový restart mnoho proškrtal : )))
Konto nespočtu zážitků, moudrostí načtených, naposlouchaných, vnitřně procítěných následně padá a na čas zavátá, přece však nikdy nekončící Podstata Bytí expanduje vším. 
Nikterak záměrně vybuzený stav.  
Žádná ajurveska nebo jiné opium, 
Přišlo to opět náhle a tentokrát nekompromisně.  
Na venek neviditelnou nuancí duchovního orgasmu proběhla brutální tsunami berouce sebou vše pomíjivé, obnažujíc zamlžený stav, co El* bytostně toužila žít, navzdory snaze udržet očividné jistoty.
 
Z její původní rozepsané knihy zůstalo torzo. Už nemíní jít touto cestou. Ačkoli ještě coby "happyend" odcituje pár odstavců sobě, možná i vám, pro usmání...
 
 „Eli s velkým vděkem přijímala dary nového Bytí, k němuž nepřehlédnutelně patřil výhled na moře mnoha tváří, k tomu Slunce oživující svými paprsky každou buňku. Zdálo by se, že přes den až nemilosrdně spalující všechno na dosah, ale v jednotě s modrou lagunou tady kouzlilo fantastické věci.
Vzpomíná, kdy doma na terase v parném létě kytky v rozpálených květináčích permanentně volaly sos po vodě, i přes reprodukovanou závlahu jejich výraz nesl punc vyprahlosti tropické pouště. „
 
Ano, tak se přesně cítila El.  Vyprahlost pouště*  
Tolik potenciálu uzavřeno do skafandru bezmoci k vodě živé.
Když si zpětně pročítá své neuveřejněné zápisky, vnímá podprahově, že je to stále dokola, třeba toto:
 
„Nečekala krom kaktusů na opačném konci světa zážitek tolika rozkvetlé radosti. 
Čím víc fantastické exotiky, čím více osvobození od naučených představ, tím větší pestrost krásy.  Taková levandule, pohodová rostlinka.  Její léčivá esence obohacuje olejíčky, tinktury, čaje, ale stejně nejvíc je sama sebou v radosti volnosti naživo jen  když roste a je v propojení se zemí* 
 
Nevěděla, že to samé v přeneseném smyslu „  v propojení se zemí  “ platí o ní. 
Stále toužila, hledala, prosila, … ale nikde nic trvalého, pocit prázdnoty, marnosti...  
Vzpomínky na mnohé čím prošla, nezatracuje.  Všechno muselo být, aby se pohár naplnil v duchu: Dokonáno jest.
A než se stalo, alespoň o tom snila v návaznosti svých vzpomínek… 
 
„Ostatně téma s kytkama Eli* navedlo na myšlenky z knihy, kterou když ještě pracovala v městské knihovně, objevila jako poklad. 
Celestinské proroctví. 
Vzpomíná okamžik prvních řádků - tenkrát zacítila obrovské souznění*  
Každý vhled byl tak nadčasový, odkrýval závoje tajemství, v oné době jen sporadicky. 
Eli* toho času knihu nedala z ruky, moc si přála zažít ´Vhledy´ v realitě. 
Pro někoho pohádka, ona věřila, že její.
Proč právě teď naskočila do mysli v souvislosti s levandulí? „
 
Něco "probouzejícího" v tom psaní knihy vždycky bylo, to nemohla Eli* ani nyní v dalším procitnutí popřít, ale současně jí pořád chyběl živý základ. 
 
„Už dříve ji nadchla myšlenka, že schopnost vnímat energi,  začíná zvýšenou pozorností k vnitřní kráse všeho kolem. 
Jakmile přijmeme svou moc,  naučíme se energii rozlišovat, staneme se pak citlivější k vyzařování nejen v přírodě, ve stravě... 
Dojde nám, že celý Vesmír je jedna Energie, která dynamicky reaguje na naše přání a představy.
Ovšem ne hned je to jasné.“  
 
No přesně!!! : ))  Nyní se zdálo, že sama sobě se musí smát, jak naletěla a točila se pořád v kruhu…
 
„Ztratit spojení se Zdrojem díky svému zaměření na pozlátka materiálního světa snad potká každého. Šidítka dlouhodobě neuspokojí, začneme hladovět, marně hledat a zoufale získávat jak se dá.  Každý po svém, často soupeřením s jinými lidmi.  Nevědouce, že při vzájemném nefér ego kontaktu si podřezáváme větev pod sebou, kdy se naše pole propojují a netušíc nebo tušíc vysáváme potřebnou energii z druhých, s otázkou: Proč je svět v neustálém marasmu nepochopení? „
 
Ano, tolik se človíček snaží, překonává sám sebe... 
 
„A tak přichází další pozlacený nápad - revoluční představa souznících setkání v propojení se Zdrojem Bezpodmínečné Lásky,  kdy věříme, že nás seance mohou vesmírně obohatit, pokud ovšem nebudeme přistupovat jako zápasníci, naopak se prolínat vědomě coby jedinečné paprsky vycházejícího Slunce a zpětně se vracet do svých domovů v duchovnější podobě* 
Pak se snad konečně odkryjí odpovědi na otázky s posunem do vyšších úrovní duchovního vnímání…“
 
Neodkryjí!!! :)))
 
Tak v tomto duchu se měla původně nést další kapitola knihy. 
V podstatě hezké .)
Ostatně proč ne, kdyby to nebylo zas jen „jako“ pokus x omyl, v nekonečném čekání na naplnění. 
Tolik moc si přála, aby tím opravdu žila. 
 
A protože Všechno má svůj „pozemský čas“ taktéž sebevětší touha ega naplnit své jedinečné Poslání,  se  v čase neodfingluje : ) 
Naděje se točí jak v kruhu a stále volá:  "Přidej, už tam budeš, ještě toto a toto a už!!"
Jestli ale zrychlíme nebo zpomalíme, nijak neovlivní moment uskutečnění, vzdálenost zůstává stejná. 
To Ono zhmotnění Probuzení přijde jako záblesk, ale až tehdy,  je-li do poslední pochybnosti pochopeno. 
 
Eli* zaplavil vnitřní klid – právě v tom okamžiku se začalo něco dít.
Další paradox !?
– přijala co Je* 
….v Duchu a v Pravdě v touze Být*
 
On přišel:  „ Ten Moment“,  zda jen další v pořadí ??!! :))
To neví. 
Ale moc si přeje, kéž by už definitivně zůstal STAV sounáležitosti s Kristovskou Láskou, o níž poslední dobou nechtěla ani slyšet. 
Pocit nevyslyšení, že na ní je zapomenuto, byl v jisté době silnější. 
Stejně jako mnohým čtenářům se ježí vlasy na hlavě, když slyší téma jakéhokoli spojení s křesťanstvím.
Díky, že Ona Podstata ´Zavrženého kamene, jež se stal kamenem Úhelným´ je nad věcí, s Lehkostí chápe nízké zkreslené představy o Bohu, navzdory našemu ulítnutí do bludů...
. 
Tak zvané řeči o Kočáru Světla, který společně táhneme dál*,  pomalu zely prázdnotou…
Ezoterická setkání spíš zaváněla depresí…
Zaměřila tedy pozornost na svou Moc, kterou si bere jako by zpět. Patří ji přece ne?!
Každopádně i toto byl slabý tah na branku.
Kdo tedy??
Nevěděla jak to tu uchopit…
 
 „Už nežiju já, žije ve mně Kristus“ tahle mantra se jí zasejfovala a omílala jedné noci neodbytně v mysli, něco jako spam, jela nonstop, vlastně o ní vůbec nepřemýšlela….žeby záchranné lano?
 
A pak to přišlo – SKOK!
 
…všechny snahy, skutky, zmary,  projevy představ bezmoci, myšlenky musely ustoupit stranou,  nešlo diskutovat, protože ten STAV chcete mít, Být Jeho součástí. Není třeba nic dělat. 
Přestala být oddělena od Boha, byla jím zcela zaplavena.
 
Tady skončím. 
 
…. a možná, bude-li pokračování, dám vědět, ostatně slov není třeba  .)
 
 
Co je „TO", co El* nikdy neopustilo? 
Kdo jí dává sílu trpělivě překonávat světské překážky s grácií, byť chvílemi se zdálo, že už tohle je moc i na ní, a s osobním sdílením, včetně psaní knihy, už navždy končí! 
Takže ona nedá pokoj?? ::))
Byla to její nepřemožitelná síla VÍRY ???
Pořád ta stejná Rebelka vyvádějící okolí z normy kráčející si po kouzelné hladině? 
Ve své spontánnosti  si i za pochodu dovolovala chvíli pozorovat chvíli konat...  
To ji ukázalo meziprostor ve všednosti dění*
 
Asi ji ani nenapadlo, proč tak pevně stojí za svým rozhodnutím v oné neřešitelné situaci. Věřila jen, že  "To skryté"  přijde na svět ve Světle a následně život půjde v mnoha pádech skloňované  "Božské Lehkosti", o níž ani na okamžik nepochybovala napříč lekcím, jakými poslední roky procházela. 
Dlouhodobý pocit, že se nachází na vyprahlé zemi, trpělivě chodí se džbánem pro vodu, až zjistí, NE, že se ucho utrhne, ale že jede v destruktivním programu, přitom duhová Oáza nadosah*
Odhalení pohledu mnoha realit, v jakých si lze vybírat, ji fascinoval!!!
 
Věci dělala jinak než se očekává, pod výzvou:  Chceš-li změnu, nemůžeš jet ve starých kolejích.
A tak, když nastala opět klíčová lekce, Eli mohla jen vlastním prožitkem umocnit MOC fungování zvědomnělého DARU. 
S velkým vděkem přijala VIP odkaz, znovu sdílela, šířila....v Duchu jásala. :))))) 
 
K dalšímu posunu jí mimo jiné pomohlo rozkódování myšlenky:  "Od toho, komu je hodně dáno, je současně mnoho očekáváno."  V rozumovém pojetí se výklad nese v duchu materiálním, možná i vědomostně intelektuálním. 
Jedná se snad o hojnost viditelnou? 
V pravdě zní "poselství" jasně, ale týká se opravdu pozemských hodnot ?
Co když, je to obráceně, jako v tolika dalších směrech v dualitě zašifrovaných..  
Komu je dáno mnoho "omezení" - což může působit, že mu není dáno nic :( 
Je mu vlastně ublíženo bezmocí v útlaku jaksi projevit svůj potenciál. Toliko obávaná pečeť být chudým doslova coby kostelní myš. 
A právě tímto verdiktem, je onen jedinec odsouzen padnout až na hlubinu sebe samého, k vodám Živým, objevovat pastviny Nádherně Zelené a právě od něho se očekává, že na ta místa dojde.  Získá TO co popsat nelze, aby "on" chuďas našel způsob Know-how , následně se podělí s těmi, kteří o to stojí. 
 
I když sama z počátku netušila, proč má ruce svázané a kam je to nedobrovolně vlečena. V momentě dalšího miliontého pokusu přítomného prozření se znovu poddává, uvolní, naskočí na vlnu a letí!!!!  Tuší už, proč to všechno...
A ví, že proces nezastaví!!
 
Rozhodně to není poslední vzlet. 
Vždyť v každém whaw stavu se časem nablýskané prostředí omrzí. Evoluční proces rozhodně neustrne jen proto, že někdo na chvíli nalezne svůj pozemský ráj :) 
Kolo života jede dál...
 
Jaké překvapení, že s tím posunem přichází i nový Duchovní Průvodce* 
Opět je to NĚKDO,  kdo předčí toho původního. 
Tím se nijak nevylučuje Božství coby Jednota* Jen poznatek, že každému se z Božství dostává tolik, kolik která Duše právě v daný moment unese. 
To je úhelným poselstvím této kapitoly. Vědět, že Božství má pro všechny  v různých fázích životního procesu k dispozici Ochránce Přímluvce v Duchu a v Pravdě, který vede kroky, dává naději, doléva olej..
Kdo se v dalším zlomovém čase stal pro Elí výsostnou Průvodkyní na Cestě k Cíli, prozatím bude utajením... :)
 
S dovolením jeden ze Vzkazů oné Bohyně z Vyšších světů:
 
"Očima Božského Ženství autorita nespočívá v hierarchii, 
kdy má jeden převahu nad ostatními.  
Autorita Božského Ženství je jako kolo Života, 
ve kterém si každý uvědomuje něco jiného, 
má jiné schopnosti a jinak je sdílí s  ostatními. 
Každý je duchovně zodpovědný za svůj růst 
a má takovou kapacitu pomáhat ostatním, 
jakou je ochotný si připustit, dovolit, přijmout " 
 
Nic nového pod sluncem, přesto jasnější než dřív!   ....těším se na pokračování příště... :)
 

**************************************

Knihy, ke kterým se ráda vracím :)

Je mnoho knih, co ovlivnilo mou cestu, a pak přišlo "něco" a já zjistila, že Alfa i Omega všeho Bytí, musí mít pevnější ZÁKLAD, a i když mi je opět "tmou" zpochybňováno moje nové nasměrování , 

já věřím SVĚTLU*, a i kdyby ve Slově Božím, zapsaném v Bibli v KNIZE KNIH jak jí říkám, byly záměrně zakomponovány "kýmsi"  lži a nepravdy, pokud věřím Bohu Prvotnímu Stvořiteli, najednou VÍM, že PRAVDA ke mě přijde mezi řádky a tak mě osvobodí.

Vlastně obsahu jakékoli knihy mohu důvěřovat, pokud znám Autora. A tuto KNIHU KNIH vím, že diktoval sám Stvořitel, Těm, co vroucně toužili předat  Poznání dál. Není už na mě, zabývat se a soudit, zda si někdo přihřál polívčičku, a udělal v Ní škrty...

Podstatné je, že mohu otevřít Bibli  KNIHU KNIH* a najít SVĚTLO* ...za TO, právě teď Děkuji*

*******************************************************************************************************************************************************************
 
Nad-časové Audioknihy:
 
 
  • Pátá dohoda - Don Miguel Ruiz
 
 
  • Transurfing - Ovlivňování reality  - Vadim Zeland
 
 
  •  Mystik a Učitel -  František Drtikol  -  čtený úryvek z knihy
 
  • VNITŘNÍ SKUTEČNOST  - Paula Bruntona 

www.youtube.com/watch?v=eZNNK4hF9Yo&t=64s

 

 

 

Transurfing - Ovlivňování reality