Žít v pohodě, proč ne .)
07.09.2016 07:43
Příroda nikam nepospíchá a přesto všeho dosáhne ve správný čas.
Pokud toužím naplnit své poslání inspirované vnitřním Zdrojem,
měl by i každý můj krok k uskutečnění té vize být snadný, jednoduchý, na pohodu, nebo ne...?
Proč si ale jako lidé myslíme, že by to mělo být těžší?
Vlastně k Cestě nejmenšího odporu jsme nikdy nebyli povzbuzováni,
naopak, musíš kráčet cestou pracovitosti, píle, zdokonalování,
bez práce nejsou koláče..."))
Ale co takhle, jít Cestou nejmenšího odporu.
Vždyť i Ježíš ve svých kázáních ukazoval na polní ptactvo, lilie,,,
Každému z nás je často potvrzeno, že to platí, že to jde,
pokud jsem skutečně v proudu, tak jsou věci snadné,
celý Vesmír se spojí a dělá to se mnou .)
Zaujala mne myšlenka, že vlastně své úsilí vynakládám nejvíc ve chvíli,
když zpochybním svou intuici, důvěru ve Vyšší Vedení, ve svůj Zdroj.
Ale jakmile tu jiskru vypustím, důvěřuju, vstoupím na hladinu,
cítím, že je to ono,
Zdroj okamžitě následuje mou trasu.
A taneční lehkost všech dalších kroků je známkou toho,
že jsem na správné Cestě, inspirovaná a vedená tím nejlepším Tanečním Mistrem :)
Ale pozor!
Jsem to opět já, kdo v proudu zpochybní pro i proti
a jdu ke dnu .)
Nedostatek souladu začnu dohánět vynakládáním většího úsilí a větší námahy,
a celou realizaci své vnitřní touhy sama deletuju...
Jak důležité si to uvědomit*