Zavátá cesta *
14.01.2017 14:04
Naše cesta, chvilku růžová , občas svízelná, jindy dobrodružná .)
je jakýmsi podobenstvím inkarnace*
Způsob, kterým se naše vědomé já a zároveň Bůh, rozšiřuje
Proto naše cesta různými "formami " je smysluplná,
umožňuje veškerému stvoření expandovat a rozrůstat se novými a obohacujícími způsoby.
Ne, vždy to tak cítíme, často jsme přemoženi nedostatkem Světla a spojení se Zemí.
Moje cesta se dnes ztratila ve sněhové vánici.
Pokud se jedná o nekonečnou nadílku vloček, která nás obdaruje právě na silnici,
klouže to, a my jedeme z kopce do kopce, ač nejsme na saních, a jak to dopadne, záleží na štěstí*
A najednou se před námi na křižovatce objeví zčistajasna sněhový pluh.
whaw-- jsem dojata a děkuji *
Je to pro mne znamení, jako záblesk, abych se rozvzpomněla, na to, kým skutečně jsem,
uvědomila si, že i v tom autě, jako řidička, jsem stále božskou duší s nekonečnými možnostmi.
A ten pluh, mě symbolicky inspiroval, si to uvědomit v obyčejném běhu života.
On přede mnou jel určitý úsek, pak odbočil, a já kdybych ho následovala,
aby mi i nadále prohrnoval cestu, zřejmě se dostanu na opačný konec světa,
proto děkuji, že se na našich křižovatkách objevují Andělé, zatřepotají nad nám křídly a za chvilku zmizí,
ukázali nám, že i my k nim patříme, jsme jeden Celek, navzdory všemu, čím právě procházíme.
A to mi právě dnes poskytlo pocit úlevy .
Děkuji:)