Pokračování knihy - ukázka pátá*
21.10.2023 09:24
Zřejmě by se pátá kapitola tvořící knihy dál linula snovým pobřežím smaragdové laguny, nebýt zážitku, který El* probral z iluze krásné, nicméně zavádějící do nikam.
Nový restart mnoho proškrtal : )))
Konto nespočtu zážitků, moudrostí načtených, naposlouchaných, vnitřně procítěných následně padá a na čas zavátá, přece však nikdy nekončící Podstata Bytí expanduje vším.
Nikterak záměrně vybuzený stav.
Žádná ajurveska nebo jiné opium,
Přišlo to opět náhle a tentokrát nekompromisně.
Na venek neviditelnou nuancí duchovního orgasmu proběhla brutální tsunami berouce sebou vše pomíjivé, obnažujíc zamlžený stav, co El* bytostně toužila žít, navzdory snaze udržet očividné jistoty.
Z její původní rozepsané knihy zůstalo torzo. Už nemíní jít touto cestou. Ačkoli ještě coby "happyend" odcituje pár odstavců sobě, možná i vám, pro usmání...
„Eli s velkým vděkem přijímala dary nového Bytí, k němuž nepřehlédnutelně patřil výhled na moře mnoha tváří, k tomu Slunce oživující svými paprsky každou buňku. Zdálo by se, že přes den až nemilosrdně spalující všechno na dosah, ale v jednotě s modrou lagunou tady kouzlilo fantastické věci.
Vzpomíná, kdy doma na terase v parném létě kytky v rozpálených květináčích permanentně volaly sos po vodě, i přes reprodukovanou závlahu jejich výraz nesl punc vyprahlosti tropické pouště. „
Ano, tak se přesně cítila El. Vyprahlost pouště*
Tolik potenciálu uzavřeno do skafandru bezmoci k vodě živé.
Když si zpětně pročítá své neuveřejněné zápisky, vnímá podprahově, že je to stále dokola, třeba toto:
„Nečekala krom kaktusů na opačném konci světa zážitek tolika rozkvetlé radosti.
Čím víc fantastické exotiky, čím více osvobození od naučených představ, tím větší pestrost krásy. Taková levandule, pohodová rostlinka. Její léčivá esence obohacuje olejíčky, tinktury, čaje, ale stejně nejvíc je sama sebou v radosti volnosti naživo jen když roste a je v propojení se zemí*
Nevěděla, že to samé v přeneseném smyslu „ v propojení se zemí “ platí o ní.
Stále toužila, hledala, prosila, … ale nikde nic trvalého, pocit prázdnoty, marnosti...
Vzpomínky na mnohé čím prošla, nezatracuje. Všechno muselo být, aby se pohár naplnil v duchu: Dokonáno jest.
A než se stalo, alespoň o tom snila v návaznosti svých vzpomínek…
„Ostatně téma s kytkama Eli* navedlo na myšlenky z knihy, kterou když ještě pracovala v městské knihovně, objevila jako poklad.
Celestinské proroctví.
Vzpomíná okamžik prvních řádků - tenkrát zacítila obrovské souznění*
Každý vhled byl tak nadčasový, odkrýval závoje tajemství, v oné době jen sporadicky.
Eli* toho času knihu nedala z ruky, moc si přála zažít ´Vhledy´ v realitě.
Pro někoho pohádka, ona věřila, že její.
Proč právě teď naskočila do mysli v souvislosti s levandulí? „
Něco "probouzejícího" v tom psaní knihy vždycky bylo, to nemohla Eli* ani nyní v dalším procitnutí popřít, ale současně jí pořád chyběl živý základ.
„Už dříve ji nadchla myšlenka, že schopnost vnímat energi, začíná zvýšenou pozorností k vnitřní kráse všeho kolem.
Jakmile přijmeme svou moc, naučíme se energii rozlišovat, staneme se pak citlivější k vyzařování nejen v přírodě, ve stravě...
Dojde nám, že celý Vesmír je jedna Energie, která dynamicky reaguje na naše přání a představy.
Ovšem ne hned je to jasné.“
No přesně!!! : )) Nyní se zdálo, že sama sobě se musí smát, jak naletěla a točila se pořád v kruhu…
„Ztratit spojení se Zdrojem díky svému zaměření na pozlátka materiálního světa snad potká každého. Šidítka dlouhodobě neuspokojí, začneme hladovět, marně hledat a zoufale získávat jak se dá. Každý po svém, často soupeřením s jinými lidmi. Nevědouce, že při vzájemném nefér ego kontaktu si podřezáváme větev pod sebou, kdy se naše pole propojují a netušíc nebo tušíc vysáváme potřebnou energii z druhých, s otázkou: Proč je svět v neustálém marasmu nepochopení? „
Ano, tolik se človíček snaží, překonává sám sebe...
„A tak přichází další pozlacený nápad - revoluční představa souznících setkání v propojení se Zdrojem Bezpodmínečné Lásky, kdy věříme, že nás seance mohou vesmírně obohatit, pokud ovšem nebudeme přistupovat jako zápasníci, naopak se prolínat vědomě coby jedinečné paprsky vycházejícího Slunce a zpětně se vracet do svých domovů v duchovnější podobě*
Pak se snad konečně odkryjí odpovědi na otázky s posunem do vyšších úrovní duchovního vnímání…“
Neodkryjí!!! :)))
Tak v tomto duchu se měla původně nést další kapitola knihy.
V podstatě hezké .)
Ostatně proč ne, kdyby to nebylo zas jen „jako“ pokus x omyl, v nekonečném čekání na naplnění.
Tolik moc si přála, aby tím opravdu žila.
A protože Všechno má svůj „pozemský čas“ taktéž sebevětší touha ega naplnit své jedinečné Poslání, se v čase neodfingluje : )
Naděje se točí jak v kruhu a stále volá: "Přidej, už tam budeš, ještě toto a toto a už!!"
Jestli ale zrychlíme nebo zpomalíme, nijak neovlivní moment uskutečnění, vzdálenost zůstává stejná.
To Ono zhmotnění Probuzení přijde jako záblesk, ale až tehdy, je-li do poslední pochybnosti pochopeno.
Eli* zaplavil vnitřní klid – právě v tom okamžiku se začalo něco dít.
Další paradox !?
– přijala co Je*
….v Duchu a v Pravdě v touze Být*
On přišel: „ Ten Moment“, zda jen další v pořadí ??!! :))
To neví.
Ale moc si přeje, kéž by už definitivně zůstal STAV sounáležitosti s Kristovskou Láskou, o níž poslední dobou nechtěla ani slyšet.
Pocit nevyslyšení, že na ní je zapomenuto, byl v jisté době silnější.
Stejně jako mnohým čtenářům se ježí vlasy na hlavě, když slyší téma jakéhokoli spojení s křesťanstvím.
Díky, že Ona Podstata ´Zavrženého kamene, jež se stal kamenem Úhelným´ je nad věcí, s Lehkostí chápe nízké zkreslené představy o Bohu, navzdory našemu ulítnutí do bludů...
.
Tak zvané řeči o Kočáru Světla, který společně táhneme dál*, pomalu zely prázdnotou…
Ezoterická setkání spíš zaváněla depresí…
Zaměřila tedy pozornost na svou Moc, kterou si bere jako by zpět. Patří ji přece ne?!
Každopádně i toto byl slabý tah na branku.
Kdo tedy??
Nevěděla jak to tu uchopit…
„Už nežiju já, žije ve mně Kristus“ tahle mantra se jí zasejfovala a omílala jedné noci neodbytně v mysli, něco jako spam, jela nonstop, vlastně o ní vůbec nepřemýšlela….žeby záchranné lano?
A pak to přišlo – SKOK!
…všechny snahy, skutky, zmary, projevy představ bezmoci, myšlenky musely ustoupit stranou, nešlo diskutovat, protože ten STAV chcete mít, Být Jeho součástí. Není třeba nic dělat.
Přestala být oddělena od Boha, byla jím zcela zaplavena.
Tady skončím.
…. a možná, bude-li pokračování, dám vědět, ostatně slov není třeba .)
*******************************************