Staré fotografie.. ??
09.05.2026 09:36
Při nedávném hlubším úklidu jsem narazila na balíček hodně starých fotografií
a došlo mi, jak jsem z toho letmého nahlédnutí do minulosti unavená.
Přemýším proč...?
Rozhodilo to snad mou stabilitu přítomného okamžiku?
Asi ano, a to zejména pokud moji blízcí už nejsou fyzicky se mnou, nebo jsou již staříčští a hodně zesláblí.
Na fotkách je vidím v plné síle proudu života...
Bylo by divné, pokud by tato odejitá nezvratná skutečnost nepřišla na okamžik líto...
Když vím, že přítomný stav je jen teď
a tudíž na prožívání toho mám přirozený dostatek sil.
Vžďyť i Ježíš ve své modlitbě "Oče náš", říká:
"Chléb náš vezdejší dej nám dnes", ne zásobu potravin na roky...
Vrátím li se tedy v čase desítky let zpět, vidím své předky v plné síle, i sebe s nimi :))
...ztracim půdu pod nohama, líbí se mi tam zůstat..
ovšem v těle nemám potřebný potenciál
Spoustu energie.. nelze zvládnout obojí souběžně.
Ujasňuji si, že staré fotografie, zejména ještě ty černobílé, patří-li vůbec někam,
tak do vzpomínek v Duchu,
v Lehkosti Bytí už nezávisle na čase a místě,
tam, kde se kdysi toho tolik odehrálo - postupem času nezáleží.
Jde o vzácnou esenci, jaká následuje a zůstává v srdci.
Tu nikdo nezmění, ani nezychytí nejlepším fotoaparátem.
Je nepřenosná.
Zatímco v srdci radost přetrvá napříč pomíjivostem světa.