Mentální "výjimečnost"

Napadlo vás někdy, Víly moje milé, popřemýšlet nad absurditou psychické "vyjímečnosti", navíc kdy dotyčnému je diagnostifikována jeho výsada coby jedičná osobní individualita jako "nemoc". - automaticky naordinovany silná antidepresiva, aby On výjimečný  se zařadil do davu a "unesl" tíhu pro něho nepřirozeného prostředí, ve kterém se momentálně z donucení stádovitě přežiívá?

Co je za tím traumatizujícím řešením? Pokud se nesourodost minimalizuje, a systémem nazvaný " psychicky labilní" už necíti tu palbu pomyslných rozdílů, apaticky přežívá,  :)

Být oblbován jen proto, že si z nějakého důvodu někdo dokazuje přežít v jiném patře než je jeho přirozenost?

Vím, že se to bere jako samozřejmá součást téhle hry v realitě, přesto všechno odborně vědecky lékařsky dokázané, co když jen každá nemoc svým projevem volá: 

Já chci Domů, do svého přirozeného stavu, bez forem a času :)