Pokora a Láska...

V rámci  přezimování, jsem růžičky z truhlíku na terase, přesadila do země na zahradě.

Moc se mi nechtělo, jsou v plném květu tak zranitelné, ale přesto jiná volba k přežití, pro ně není.

Musí přece projít obdobím tmy a Zimy, aby opět vykvetly v čase budoucího Světla a Léta.

To samé, se dnes, v jisté lekci snažím vysvětlit sobě:))

Přijmi čas "zklidnění a pokory", a to někdy i nevybíravým způsobem:)

a právě teď, podzimní, předadventní doba, k tomu vyloženě patří.

Ovšem né vždy, jsou kulisy postaveny dle známého scénáře.

Pokud koncem listopadu rtuť teploměru šplhá směrem vzhůru,

sluneční paprsky probudí k rozpínání nejen včelky, a usínající pupeny přírody,

ale jistým způsobem, vykolejí i nás lidičky.

Vše je jak je, přizpůsobeno zrychleným kmitočtům,

tzn. že i počasí přijímá aktuální impulzy,

a snaží se několikrát do roka incenovat  jedním slovem: jaroletopodzimzimu:)

Silně cítíme, jak se všechno točí stále dokola, 

stejně jako Zvěrokruh,  ale není to plošný kolotoč, je to horská dráha,

Cesta stoupající v pomyslné pyramidě k Cíli*

A my, spící Růženky, v tom všem, tvrdě drcené, au au!!

někdy si říkáme: "Pls, co ze mě chceš ještě vymáčkonou, už nemohu dál...!!"

A najednou přichází: "Víš co, z Tebe chci vymáčknou?  Tebe. moje milá!!!!

ze Tvého Srdce šutry, a z celého Tvého Bytí omezenost nepotřebných mrtvých tradic.,

to z Tebe chci doslova vytlouct:))" ....až tak ??

Ano, být sebevědomá, je vědomí sebe,

ale Pokora? je Vědomí, Všechno To, co není já.

Pokora se skloňuje v mnoha pádech, né vždy je tou, jíž se chceme stát:)

A cítím, že je to z důvodu, špatné interpretace.

Je přece in, být sebevědomá, než pokorná,

ale v tom, je právě ten rozdíl* 

 Ustát si pokušení zviditelnění,

je v dimenzi 3D, tvrdá lekce .... projde tím snad každý pozemštan .)

Byla mi položena otázka: 

Jak můžeš milovat Boha, kterého nevidíš?

Odpověď skrze mne prišla dříve, než jsem se stihla zamyslet:

"Já mohu milovat, jen díky tomu, že Jím jsem už mnohem dřív milována,

 mnohem dříve, než jsem obejmuta fyzicky, jsem prodchnutá Láskou  Boží  bytostně celá.

Na co vlastně mohu být pyšná, na to, co mě naučily knihy, a všichni kolem?

co se to též jen naučili z moudrých knih od jiných, atak stále dokola..??

Nebo to celé pustit mnohem hlouběji,

a nalézt opravdový POKLAD v Pokoře, v Nitru, v Lásce:

jsem vděčna Bohu za Vše, co nejsem, protože tím už od Věky Věků Stvořena Jsem*

PS. 

Moje milé víly*

dnes přesně po dvou letech přichází první krůček, do třetího roku, 

setkávání se s Vámi , zde na blogu.)

a snad právě proto, příspěvek bez cenzury posílám, aby jak motýlí křídla,

 svým jemným třepotáním donesl mezi řádky,

co tuším, že umí  jen POKORA a  BOŹÍ LÁSKA v nás...

Ze srdíčka děkuji:)

Jsem tu ráda*

Vaše El*