A to je teprve ZAČÁTEK*
11.07.2026 18:47
Slunce pražilo do oken.
Projížděla úzkými uličkami rozpáleného velkoměsta, z důvodu nečekané objížky provoz ještě víc zhutněl.
Už ji ani nevykolejilo, jak tu pěkně bloudí..:)
Proč taky.
Nízké patro neustále všechno komplikuje, kritizuje, záměrně udržuje v omezené životnosti, pak zdlouhavě "jakože" opravuje, léčí co dosluhuje, místo aby pochopilo a posunulo se dál..
Jela krokem, dodržujíc nízkou rychlost omezenou silničními retardéry.
V tom ji zaujal domek s impozantní fasádou.
Působil neobvykle tajemně...
V oknech zámecky řasené nachové závěsy..
Komu asi ten dům patří, napadlo ji...
Nevěřila, že vstupuje dovnitř.
Vždyť to nejde!
Aj!!.
Už pozdě přemýšlet co jde a nejde :))
Vítá ji nadpozemsky láskyplná Energie*
To, že voní káva, čerstvě upečený koláč, květiny z rajské zahrady..., je minimum co jí uchvacuje.
Tolik nových fantastických vjemů radosti, že vědomě žije ve Zdroji*
Aniž cokoli reálně chápe, ztrácí půdu pod nohama, usedá..
Děj probíhá souběžně.
Ještě než pomyslí, už má i to, co si nedovede v životě představit..
Ale vlastně nic nechce.. pohodová spokojenost v přímém přenosu
Hmm, tak takhle to funguje ve Vyšším patře.
Kdo by to řekl..:)
Vystoupit z komfortní zóny pozemských rádoby potřebných "jistot"...
dovolit si uvěřit příslibu zapsanému v Knize Knih:
„Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“
- a těm kdo si to v Božství dovolí.
Přestává být, kým byla, mění se v tu, kým Je*
S vděkem se usmála :)
A to je teprve Začatek*