Jak reaguji na kritické podněty z venku?

Pokud v cílové rovince zjistím, že jsem si mnohé v hlavě vykládala špatně, zbytečně komplikovala,  nesla víc než bylo nutné, vlastně donekonečna opakovala stejný program z dětství, kdy jako malé dítě sice nechápe tak cyklí, sejfuje ale podvědomě stále hledá jak konverzaci s dokonalým manipulátorem začít vidět jinak, aby slova nezraňovala, když se  tolik snaží dělat všechno jak nejlépe umí ale trenažér vidí cosi úplně odlišného. 

Pak je na snadě podívat se zda problém není právě  v  interpretaci.  Co když to vůbec není o mé "sebestřednosti":))))  Neslyšet v tom ten opakující program, kdy jako malá holčička se cítí káraná za to, že je svá - vždyť ona je princezna, prý vždycky musí mít jiný názor, svou hlavu (apropo, čí hlavu by měla mít ,,,??)  vlastně, že je furt neposlušná, ale ona chce být hodnou holkou, přesto když se z nějakého důvodu zasejfuje v lekci co permanentně mylně interpretuje, v krizové chvíli nemůže slyšet nic jiného než znovu to samé: Budeš vůbec někdy dost dobrá!   :((( 

A proto stojí za pokus změnit interpretaci.  Podívat se na dotyčnou osobu, která  v mé interpretaci  "kritizuje - kárá" mou činnost, v duchu si říct: " Z jakého titulu si tohle všechno ke mě dovoluje" :))  co když je to právě její nevyřešený problém a nebo mi chce pomoci konečně nastavit hranice ....??  Já jsem ta která jsem, umím co umím, vyzařuji jedinečnou jiskru jíž byl zažehnut můj život -  kdy to pochopím ???

Pokud čas běží  -  vyučuje, přináší plody všem a díky za neúnavné učitele, protože snad konečně jednou každý žák pochopí, a v klidu vyrazíme na kávičku,,,díky :))

Krásný den s Láskou El*