Dělání, dělání všechny smutky zahání :))

Víly moje milé, zdravím v letu od špalíků :))) Při tom svém "rozmanitém" programu, kdy napňuji vílí poslání, mě napadlo, proč asi naše babičky nebolela tolik záda, aniž by chodily k terapeutům nebo do fitka?  Oni byly totiž stále v pohybu, žily s přírodou, byly radostné ze svého konání...Vzpomínám na svoje obě babičky, kdy i v pokročilém věku byly velmi vitální, takové šťastné, a co si pamatuju, rády štípaly dřevo, dělaly otýpky z větviček na zátop, pak udržovaly oheň v kamnech, v peci. Já dnes mohu otočením knoflíku zapnout plynový kotel, ale nevím jak se to stalo, mnohem více mě těší zatopit dřevem ze suchých větví, šiškama co zklátí vichřice z našich vzrostlých borovic a následně ucítit tu vůni dřeva...

 Tak to mám moc ráda :)

Krásný den

vám všem

s Láskou 

El*