Co nás nezabije, to nás posílí:)

Jako blesk z čistého nebe přišel nečekaný zážitek, mé tělo se dusí,  nemohu polknout, bolest krutá sžírá sliznici krku..Auuuu!!! Pátou čakru mám obzvášť citlivou, často je cílem protivníka, ale toto, jsem ještě nezažila!  Díky, že v dualitě existuje protipól. Současně na malý okamžik, jenž se zdál věčností, vnímám harmonii mnohosti rovin v jakých se projevujeme, v jakých se rozprostíráme...  Prakticky to znamená asi toto: Pokud mi ještě záleží na tom, jak jsou hmotné věci kolem mě poskládané, budu potkávat lidi, co to také tak vnímají. Začneme se v tom buď utvrzovat nebo kritizovat, dokonce i posuzovat...  Pakliže se nabažím, pochopím, nebo se tím unavím a už nemám sil. Jakoby odpustím sama sobě, že jsem si narvala těžkou káru balastem a táhla ji tímhle směrem. Zjistím, že Bytostně prahnu jen a jen po svobodě v Jednotě! Procitám v Duchu,  kvantovým skokem měním vnímání. Nálož mizí, aniž bych veškerý doposud registrovaný prostor zpracovala složitým čištěním, je hotovo!  Ocitám se v rozkvetlé rovině Ducha. V té chvíli jsem velmi křehká, mohu sdílet jen  skrze motýlí křídla a zjevně nepotkávat dinosaury, ale oni najednou v mé rovině už nejsou..:)) Dojde k prozření*** Mám se krásně, než svou jasnozřivou rovinu znovu zahltím :)  Poslední dobou nějak intenzivněji přichází extra lekce! Stejně jak už nefungují jisté věci známým způsobem, souběžně jiné začínají působit zcela NOVĚ.  Je paradox,  že fyzicky se cítím krutě unavená, ale výzva Ducha mě povznáší k radostnosti. Prý jiným způsobem neslyším, než když mě trochu podusí:((  Ono celé přesunutí mezi Věky souvisí s touto zvláštní dobou skrze dech = Duch. Onemocnění přichází, aby nás ochromilo v tom, co už nedává smysl a vůbec nemusíme k vůli tomu prodělat zmíněný covid. I tak je toho dost!:)  A co z mého ochromení plyne? Uvědomit si mnohost rovin, dopřát si tu svou, nesoudit roviny svých souputníků. Zvláště tehdy, pokud už ve své rovině nemám historicky co dělat,  zejména točit dokola ploché rituály, vracet se k vyprahlým místům, vždyť příběh Lotovy ženy je jasným symbolickým poučením - kdo se stále otáčí ztvrdne na místě!   A to jakoby zástupně se nyní děje s tím naším ne-mocným krkem, dutinami, nosohltanem - stává se spastickým v momentě, kdy znovu opakujeme nepotřebnosti z rovin již minulých časů. Všechno už je v nás, nemusím k vůli tomu získávat z venku další a další "přespusu", spíš pouštět, odpouštět, ale takovým způsobem, jakým odpuštění opravdu je.. S dovolením více zde: www.youtube.com/watch?v=KmF7TRor41M

***

Víly moje milé

přeji vám požehnaný měsíc srpen:)

Krásný den

s Láskou

El*